Příspěvek, který zazněl 11.9. 2008 v Liberci na konferenci s názvem Škola v dialogu kultury, pedagogiky a společnost a byl publikován ve stejnojmenném sborníku.
1. Úvod
Kde se uskutečňuje dialog školy, pedagogiky a společnosti? Jistě v každé školní situaci při konfrontaci hodnot učitelů a mladé generace. Kde je však tento dialog nejvýznamnější z hlediska celého školského systému, než v procesech kurikulárních změn? Současná a česká škola žije reformou. Čím žije současná společnost a její mladá generace? Nebude snad příliš odvážným tvrzením, zazní-li odpověď, že internetem.
2. Internet jako nový komunikační prostor
Internet jako globální počítačová síť, která svou specifickou architekturou a přenosem dat umožnila propojování stále většího počtu osobních počítačů, měla od počátku 80. let vliv na prudký rozvoj elektronické komunikace. Nejprve to byla elektronická pošta, která poskytla novou alternativu interpersonální komunikaci vedle telefonu a klasické pošty. Vývoj webu pak na začátku 90. let učinil z internetu komunikační nástroj, díky kterému se začal stále více uplatňovat nový komunikační model, tzv. síťové komunikace. 1
Zhruba ve druhé polovině 90. let získal web pozornost široké veřejnosti. Ozývaly se některé předpovědi, že tento nový komunikační nástroj umožní každému publikovat a sdílet informace způsobem, jaký byl dříve dostupný pouze masovým médiím.2 V průběhu několika let se web naplnil obsahem nejrozmanitějšího druhu a kvality. Web byl z velké části zaplňován amatérskou produkcí. Především firmy a větší organizace si však nechávaly vytvářet stále sofistikovanější webové prezentace.
3. Web 2.0
Rozvoj profesionálního webu vedl k rozvoji nových webových technologií. Webové stránky byly obohacovány o interaktivní nástroje. Návštěvníci stránek mohli prostřednictvím elektronických formulářů získávat přístup k nejrůznějších typům informací a služeb nebo se vyjadřovat k rozmanitým tématům prostřednictvím internetových diskusí, a tak aktivně participovat na utváření obsahu webu.
Snadnost editace obsahu, ať už textu prostřednictvím tzv. WYSIWYG 3 technologií, nebo obrázků, zvukových či video souborů, se stal novým trendem v rozvoji webu, jež začal být označován jako web 2.0. Průvodním jevem tohoto trendu byl vznik nového typu společenských sítí – virtuálních komunit, které umožnily nejen nový druh komunikace, ale podpořily rovněž nové formy produkce. Wikipedia, YouTube, Flickr, Del.icio.us patří k celosvětově nejznámějším příkladům tohoto nového mediálního trendu na internetu a pojmy jako, wiki, blog, reputační systémy, jsou pouze úzkým výběrem z mnoha skloňovaných termínů, kterými je web 2.0 popisován.4 Začínaly se ozývat i některé názory, že nové webové technologie mohou mít dopad na proměnu některých kulturních, sociálních či ekonomických paradigmat ve vědě a podnikání.5 Zaslouží si proto jistě pozornost také v oblasti školství. Cílem tohoto příspěvku je uvažovat o trendu webu 2.0 z hlediska procesů kurikulární reformy.
3. Kurikulární reforma – její současná podoba na webu
V Anglii je koordinátorem tvorby a inovace kurikula Qualifications and Curriculum Authority. Tato organizace začala za účelem podpory procesů kurikulárních změn využívat internet v roce 1997. Na svých webových stránkách oslovuje různé cílové skupiny. Školy se mohou zapojit do sítě s názvem Curriculum Network a mohou ve výzkumné iniciativě Currculum in Action ovlivnit tvorbu a inovaci kurikula.
Dominantou webu QCA je odkaz na stránky přímo určené k prezentaci Národního kurikula curriculum.qca.or.uk. Na těchto stránkách je možné kromě prohlížení a stahování všech potřebných kurikulárních dokumentů sledovat také videa demonstrující metody práce s kurikulem nebo příklady dobré praxe.
V České republice má podobnou roli jako QCA v Anglii Výzkumný ústav pedagogický. Ten od roku 2005 provozuje Metodický portál rvp.cz. Významným znakem tohoto portálu je, že k vytváření jeho obsahu přispívá široká komunita odborníků, převážně pedagogů. Podle toho, zda se jedná o příspěvky praktické, teoretické nebo o digitální učební materiály, jsou tyto příspěvky zařazovány do různých rubrik. Metodický portál byl v roce 2007 rozšířen o web na jeho subdoméně dum.rvp.cz.
V tabulce č. 1. je znázorněn přehled vybraných znaků webu 2.0 a jejich zastoupení na webech QCA a VÚP.
Tabulka č. 1.
|
|
Weby QCA |
Weby VÚP |
||
|
Znaky Webu 2.0 |
||||
|
Multimediální obsah |
NE |
ANO |
NE |
NE |
|
Virtuální komunita |
NE |
NE |
NE |
ANO |
|
Participativní web |
NE |
NE |
NE |
ANO |
|
Reputační systémy |
NE |
NE |
NE |
ANO |
|
Blogy |
NE |
NE |
NE |
ANO |
|
Wiki systémy |
NE |
NE |
NE |
NE |
Z tabulky je vidět, že z hlediska implementace vybraných znaků, jež jsou charakteristické pro web 2.0, jsou na tom velmi dobře stránky Výzkumného ústavu pedagogického Digitální učební materiály. Na těchto stránkách je možná registrace uživatelů, která umožňuje vznik virtuální komunity. Registrovaným uživatelům je zpřístupněna participace na utváření informačního obsahu webu prostřednictvím reputačních systémů a blogů.
Vytváření virtuálních komunit a participace na tvorbě informačního obsahu webu jsou považovány za jedny z nejdůležitějších znaků webu 2.0, proto jim bude věnována zvláštní pozornost.
3.1. Virtuální komunity
Hlavní význam společenských sítí na internetu, virtuálních komunit, je spatřován v tom, že tyto sítě poskytují novou příležitost jednotlivci, aby se zapojil do procesu výměny informací a znalostí, a měl tak větší možnost podílet se na utváření společenských statků nebo ovlivňovat společenskou kulturu.6 Pokud se jedná o tzv. sítě praxe, mohou významným způsobem přispět k rozvoji jednotlivce v oblasti profesních znalostí a kompetencí.7 Rozvoj vědění se díky nim může stát kontinuálním, cyklickým a plynulým procesem.8 V oblasti profesního rozvoje učitelů se jimi zabývají (např. Schlager a Fusco.) 9
3. 2. Participativní web
Dalším velmi důležitým znakem webu 2.0 je participace na tvorbě informačního obsahu webu přímo ve webovém prohlížeči. (V případě participace způsobem, kdy jsou příspěvky zasílány elektronickou poštou a prochází recenzním řízením dříve, než jsou na webu publikovány, není ještě možné hovořit o participativním webu ve smyslu webu 2.0.) Jedním z nejobvyklejších nástrojů takové participace jsou reputační systémy. Ty jsou obvykle součástí internetových obchodů a slouží zákazníkům k hodnocení produktů. Podobným způsobem slouží na webu Digitální učební materiály, kde mohou registrovaní učitelé komentovat a hodnotit příspěvky svých kolegů. Dalším z nástrojů participativního webu jsou blogy. Jedná se o vyhrazený prostor každému uživateli webu, který na něm může sám za sebe publikovat. I tento nástroj obsahuje web VÚP Digitální učební materiály.
4. Kurikulární reforma a skryté možnosti wiki systémů
Při popisování trendu webu 2.0 se často objevují pojmy jako participace, otevřenost, a demokratizace. Některé z těchto pojmů se objevují rovněž v diskusích a textech na témata kurikulární reformy. Je možné najít mezi kurikulární reformou a webem 2.0 nějaké další styčné body? Bylo by možné v procesu kurikulárních reforem ještě hodnotněji využít některé nástroje, kterými disponuje současný web?
V úvodním textu Rámcového vzdělávacího programu základního vzdělávání se píše, že se jedná o otevřený dokument, který bude inovován podle měnících se potřeb společnosti, podle zkušeností učitelů se ŠVP, a také podle měnících se potřeb a zájmů žáků.10 Předpokládá se, že tvorba a inovace kurikulárních dokumentů bude výsledkem kontinuální a široké diskuse, které se účastní široká komunita.11 Mohly by webové technologie tyto procesy usnadnit?
Wiki systémy jsou webové aplikace, které umožňují podobně jako blogy úpravu a modifikaci obsahu webu přímo ve webovém prohlížeči. Nejde zde však primárně o vyhrazení webového prostoru pro každého uživatele, ale o jeho sdílení. Uživatelé na vytváření informačního obsahu spolupracují.
Významným znakem wiki je, že každá modifikace informačního obsahu se ukládá v databázi systému, a je možné ji porovnat s předchozími verzemi. Aktuální zobrazené informační obsahy jsou tak jakýmsi výsledkem konsenzu mezi uživateli systému.
Wiki systémy bývají kromě webových stránek encyklopedického zaměření12 aplikovány také jako informační systémy firem13, nebo znalostní báze různých oborových komunit.14 Vyznačují se velkou dynamikou, otevřeností a demokratičností při práci s informacemi. Je možné představit si využití tohoto systému také při práci s kurikulárními dokumenty? V současné době jsou ve zkušebním provozu wiki s názvem www.iucitele.cz. Tento web podporuje synchronní a asynchronní on-line spolupráci učitelů a poskytuje, mimo jiné, možnost spolupráce na utváření, modifikaci a evaluaci školních vzdělávacích programů. Možnosti využití této webové aplikace jsou podrobně zkoumány v rámci disertační práce Wiki: Možnosti profesního rozvoje učitelů a podpory spolupráce v učitelské komunitě.15
5. Závěr
Ukazuje se, že webové technologie přispívají k procesům kurikulárních změn. Jsou využívány organizacemi, které mají na starost tvorbu a inovaci národních kurikulárních dokumentů, nejen k prezentaci informací, ale také k podpoře participace učitelské komunity na těchto procesech. Ukázalo se také, že v těchto procesech nebyly ještě vyzkoušeny všechny možnosti, kterými disponuje současný web. Týká se to především wiki systémů, které už nalezly uplatnění v různých oblastech lidských činností, včetně vzdělávání. Pro jejich charakter je možné předpokládat, že by mohly být užitečnými nástroji také v procesech kurikulárních změn, především v oblasti tvorby a inovace kurikulárních dokumentů.
5. Poznámky
1. JIRÁK, KÖPPLOVÁ , 2003. s. 22
2. Srov. QUIGGIN, 2006, s. 481
3. Akronym anglické věty: „What you see is what you get“
4. Srov. např.: ZBIEJCZUK, 2007, nebo VOSSEN, HAGGEMAN, 2007
5. Viz. TAPSCOTT, WILLIAMS, 2006
6. Srov. BENKLER, 2006, s. 1-15
8. GANNON-LEARY,P.M.; FONTAINHA, [online]. [cit. 2008-09-04]
11. Národní program rozvoje vzdělávání. Bílá kniha. MŠMT Praha, 2001 s.18
12. Nejznámějším příkladem využití wiki systému je on-line encyklopedie Wikipedia.org
14. V ČR například www.studiumbezbarier.eu, nebo http://geocr.tul.cz/
15. V rozšířené anotaci disertační práce bylo upraveno na: Možnosti participativního webu v podpoře spolupráce a profesního rozvoje učitelů
6. Literatura
BENKLER, Yochai. The Wealth of Networks. how social production transforms markets and freedom. New Haven and London. Yale University Press, 2006 ISBN: 978-0-300-11056-2
GANNON-LEARY,P.M.; FONTAINHA, E. Virtuální komunity praxe a virtuální komunity vzdělávání: klady, zápory a faktory úspěšnosti [online]. [cit. 2008-09-04]. Dostupné z WWW: < http://www.elearningpapers.eu/index.php?page=doc&doc_id=10219&doclng=1>
JIRÁK, J. ; KÖPPLOVÁ, B. Média a společnost. Praha: Portál, 2003. ISBN: 80-7178-697-7
MADER, Steward. Wikipatterns. Indianapolis: Wiley. 2007. ISBN: 978-0-470-22362-8
QUIGGIN, John. Blogs, wikis and creative innovation. International Journal of Cultural Studies, vol.9, no. 4, s. 481-496 ISSN: 1460-356X
SCHLAGER, M. S.; FUSCO, J. Teacher Professional Development, Technology, and Communities of Practice: Are We Putting the Cart Before the Horse? The Information Society. Volume 19, Issue 3 July 2003 , pages 203 – 220 ISSN: 1087-6537
TAPSCOTT,D.;WILLIAMS, A.D. Wikonomics. New York: Penguin Group. 2008 ISBN: 978-1-59184-193-7
TEINGLAND, Robin: Knowledge Networking. Stockholm: Stockholm School of Economics. 2003. ISBN: 91-973849-1-7
VOSSEN, G.; HAGGEMAN, S. Unleashing Web 2.0. San Francisco: Morgan Kaufmann Publishers, 2007 ISBN: 978-0-12-374034-2
ZBIEJCZUK, Adam. Web 2.0 – charakteristiky a služby [online]. [cit. 2008-09-05]. Dostupné z WWW: < http://www.zbiejczuk.com/adam/zbiejczuk_web20.pdf >
Národní program rozvoje vzdělávání. Bílá kniha. MŠMT Praha, 2001
Rámcový vzdělávací program ZV. Praha : Výzkumný ústav pedagogický v Praze, 2007
